2. kapitola HULÁK

13. září 2012 v 17:41 | antone
Tak tu mám další díl. Promiňte, že mi to trvalo tak dlouho. Odpustíte mi to?
Dělala jsem ho poměrně narychlo, tak se prosím nedivte, že to je o něco horší, než minule.






Vyšlo slunce. Konečně bylo ráno. Albus se převlékl. Záhy zjistil, že by mu daleko víc vyhovovalo zůstat v posteli a zpytovat svědomí, než jít na snídani. Když už byl převlečený a na nohou, uvědomil si, že Tom i oba chlapci pořád ještě spí. Nedokázal Toma probudit. Nedokázal se mu podívat do očí, když věděl, co mu jednou udělá. Byl si v tu chvíli tak jistý, že to, co viděl, byla budoucnost, že by na to klidně vsadil vlastní nohu. Pak uslyšel slabé zamrnění. To se Tom probudil. "Brý ráno!" zívl "Jak se ti spalo?" "Neptej se tak hloupě!" vyštěkl Albus, aniž by se na Toma podíval "PROMIŇ!!!"řekl Tom tak rychle, že mu sotva bylo rozumět "…já jen…em…promiň…Co se ti vlastně zdálo? Divím se, že jsi neprobudil celou nebelvírskou věž." Albus neodpověděl. Se zasmušilým výrazem pohlédl na Toma, ale dřív než navázali přímý oční kontakt, zase se odvrátil. "No tak."pobízel ho Tom "Do toho!" Albus pořád neodpovídal. Tentokrát se však na Toma ani nepodíval. Tom se zatvářil ustaraně. "No tak. Mně to můžeš říct. Nikomu to neprozradím. Slibuju!" "Co si to tam šuškáte?" ozvalo se z druhé strany místnosti. Jeden z chlapců se právě probudil. "Ale nic!" odsekl Albus a posadil se na svou postel. "Že by nám někdo vstal levou nohou napřed?"utrousil druhý chlapec, který se už taky probudil. Albuse to hrozně rozčílilo, i když vlastně ani pořádně nevěděl proč. Zmohl se jen na "Nech si to!" a poposedl si. "Prosím tě, Albusi!"okřikl ho Tom "Dyť to byla jen legrace!" "To mě nezajímá"odsekl snad ještě jedovatěji Albus. "Co to do tebe vjelo?!" "Nestarej se!" "Nech toho, Albusi! Proč na mě křičíš? Copak můžu za to, co se ti zdálo, ať už to bylo cokoli?!" "To ne, ale já…ale…"na nic víc se Albus nezmohl. Nedokázal najít žádná slova odporu. "No proto!"řekl Tom úsečným, ale zároveň i úlevným tónem. "Snad abychom šli na snídani." "KONEČNĚ VÁS TO NAPADLO!"řekli oba chlapci, jako jeden muž. Albusovi se ulevilo, že změnili téma a proto neodporoval. Celou snídani byl podivně zamlklý, až do té chvíle dokud nepřiletěly sovy, se zprávami od rodičů. Před Abusem přistála obálka. Standardní bílá obálka, jaká se používá i v mudlovském světě. Otevřel ji a přečetl si text:


"Milý Albusi,

Profesorka Láskorádová nám,

stejně jako už všem ostatním rodičům napsala,

že si se dostal do Nebelvíru.

Já i máma ti gratulujeme.

Našel sis už nové kamarády?

Pošli Hedviku junior zpátky obratem."


Máma a táta


Tato zpráva dokonale zlepšila Albusovu trpkou náladu. Pak si ale všiml, že se Tom třese. Podíval se před něj, a co nevidí! Ležela před ním obálka. Ne taková jakou dostal Albus, ale jiná. Krvavě rudá, třásla se, jako kdyby v ní bylo něco živého a vůbec nevypadala, jako něco z mudlovského světa. Albus ji poznal na první pohled. "Hulák…" vykoktal potichu. Z obálky se začalo kouřit. "Rychle, otevři to! Nebo vybouchne!!" Tom ani nestihl natáhnout ruku, když v tom "PRÁSK!!!" Tom ji nestihl otevřít včas. Po celé místnosti se náhle rozléhal vysoký, zvučný, ale hlavně velice naštvaný hlas.



SKORPIUSI MALFOY!!!

Jsi ostudou celé naší rodiny!!

Tvá matka se rozplakala, jakmile to zjistila!

Rodina Malfoyových chodí do Zmiozelu už po generace!

Nechodit do něj, je jako zapřít naši krev!

Velmi si mě zklamal, synu…



Otec a matka



Tom se rozplakal. Zdrcovalo ho to o to víc, když věděl, že to slyšela celá Velká síň. Všechny páry očí se teď upíraly na něj a vrhaly na něho překvapené a ustarané pohledy. Až na Albuse. Tomu ho bylo tak líto, že se musel přemáhat, aby se nedal do pláče spolu s ním. "No tak…to bude dobré…" konejšil ho "Nebude…"vzlykl Tom "Rodiče mě nenávidí…" "To není pravda. Mají tě rádi. Jen je jim líto, že ses nedostal do stejné koleje, jako oni…" "Dyť mi to sami napsali!" "Takhle to neřekli! Tvůj otec ti napsal, že jsi ho zklamal, ne že tě nenávidí." "…a jaký je v tom rozdíl?" Albus se na Toma nevesele, ale přesto povzbudivě usmál. Tom jeho úsměv opětoval, když si asi po pěti vteřinách uvědomil, jak to zní hloupě. Albus usoudil, že by nejspíš bylo vhodné změnit téma a tak začal "Profesorka Láskorádová mi včera říkala, že první bude její péče o kouzelné tvory. Prý to před ní dělal ten podivín, co nás sem odváděl, ale je na to prý už moc starý." Albus byl rád, že Tom konečně přestal plakat. Bylo mu jasné, že když toto téma bude rozvíjet, Tom na huláka zapomene…a měl pravdu. Celou dobu dokud jim nezačla péče o kouzelné tvory Albus bavil Toma tím, že uvažoval, jaké všemožné stvůry a nestvůry asi uvidí.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Car(lev15) Car(lev15) | 15. září 2012 v 8:39 | Reagovat

Nemáš za co, hádám že se ti bude film líbit. Jinak můžu si rezervovat pozdější přečtení? Teď jen rychle obíhám:)

2 Rockwolf Calle Rockwolf Calle | E-mail | Web | 15. září 2012 v 11:12 | Reagovat

Páni, chudák Tom. Je mi ho tak nějak líto... Ještě, že má Albuse za kamaráda :-)

BTW: Jsem ráda, že jsme se spřátelili, už jsi napsaná v SB ;-)

3 siljera siljera | 18. září 2012 v 17:23 | Reagovat

Antone! Čím déle čtu, tím více se propadám do posvátného obdivu k Tvým spisovatelským schopnostem. :)
Naopak, já myslím, že to je ještě lepší než první část. Líbí se mi, že jsi tady dala více prostoru pocitům a celkovému "vnitřku" postav. Krásně vyvážené s dějem. Doufám, že to nezní morbidně, ale při zmínce o Hedvice Junior jsem se strašně smála. :D To je úžasný nápad. Máš tak originální myšlenky!

Jenom mi pořád nejdou do hlavy dvě věci. Hagrid je přece Harryho blízký přítel, jak to, že se s ním Albus setkal poprvé až v Bradavicích? Měl by o něm alespoň slyšet z dřívějška.
Další zvláštnost, která mi přijde nepravděpodobná, je, že by kouzelnické společenství zamlčelo před mladou generací Voldemorta. My se taky přece učíme o Hitlerovi. Patří to k prevenci.
Ale samozřejmě, chápu, že to tam potřebuješ takhle nastrčit, aby ti to zapadlo ke zbytku příběhu. Neber to vůbec vážně. Já se jenom ráda ve všem babrám. Snad Tě tím teď moc neurážím. :)
Ve skutečnosti před Tebou smekám. Jsi úžasný spisovatel. Někdy bys měla napsat nějaký spis i oficiálně, ne jenom na blogu. Jsem si jistá, že by to mělo úspěch. ;)

4 antone antone | 19. září 2012 v 14:44 | Reagovat

[3]: No...myslím, že bych ti příliš napověděla, kdybych ti to začala vysvětlovat. Je mi to líto, ale nemůžu tě s tím blíž seznámit, ale určitě se to dozvíš ;).

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama