Nadpis... Tato kolonka by měla zmizet...rychle...

15. května 2014 v 20:02 | Antone |  Oznámení, atd
Vida, vida, zdá se, že naše (ne)ctihodná princeznička Antoaneta de Toaleta zvaná též Antone se konečně rozhodla své věrné k věrnosti přinucené SB obdařit bezdůvodně potrestat dalším ze svých věru ne příliš vábných článků.
Ale kde vlastně sebrala všechny ty divné, zapáchající kousky prazvláštní nehmoty, která, kdyby nebyla v pokročilém stádiu rozkladu, mohla připomínat něco jako svědomí? Odpověď není zámá ani jí samé. Jedno jí však známé je. Tyto kousky totiž stojí vedle mě, míří mi na hlavu pistolí a prohlašují, že můj dům nechají vyhožet do základů, pokud se vám teď neomluvím... omlouvám se.
V poslední době jsem vás ani neobíhala a ani jsem si neuděla čas na vlastní blog. Jednoduše řečeno... ano, učení na příjmačky (dostala jsem se na obě gymnézia a v obou případech jsem byla třináctá. Tuplovaně nešťastné číslo. To se nestává jen tak někomu.)
V současné době nemám sílu pokračovat na jakékoliv rozdělané činnosti, ale nejspíš to dokončím v historicky poměrně krátkém čase.
Čeho jsem vlastně tímto bezvýznamným článkem chtěla docílit? To je jednoduché! Pomocí trapných výmluv jsem vás chtěla přesvědčit, abyste mi odpustili. Předem vás však varuji, že to neznamená že se situace už na stejně tak ubohém blogu zlepší, i když se o to budu snažit. To bude asi všechno... Těm co si toto čtou, děkuji že navzdory tak beznadějně dlouhé časové mezeře mezi článkem tímto a ostatními na mě stále ještě nezapoměli.

 

Neko a Niko: Stopa

24. března 2014 v 7:06 | Antone

Myslím, že jsem to již někde napsala, ale znovu říkám, že jsem se u další kapitoly svého příběhu tak trochu sekla a tak jsem se rozhodla ji přeskočit. Tohle je kapitola, která měla následovat, ale myslím, že nebude vadit, když ji přidám teď. Upřímě jsem se na Neka a Nika těšila a pokud by někomu z vás nebylo úplně jasné, co se stalo, neváhejte se mě zeptat :). Schválně to nepíšu v Ich verzi, protože jsem se nechtěla stavět nefér ani k jednomu, ani k druhému. Přeji hezké počtení :D.




V zaprášené uličce zapadlé čtvrti utíkal drobný kocourek s okrovou srstí zdobenou černými pruhy, ve kterých se při bližším pohledu daly rozpoznat menší tečky. Snažil se našlapovat pomalu a navzdory rychlosti jeho pohybu se dalo docela zřetelně poznat, že si každý další krok pečlivě vybírá. Nespěchal. Pouze se snažil vychutnat si pocit volnosti, který tato rychlost poskytovala.

Náhle se zastavil a začal větřit. Poblíž byli psi. Podle všeho jich nebylo málo. A nebyli sami. On jeden totiž nemusí být myší, aby poznal, že na blízku je kočka…nebo kočky. "Pro tento den bylo adrenalinu až dost…" vzdychl nahlas a čekal na odpověď. Věděl, že ji dostane. Jeho příteli totiž takové bezdůvodné vzdávání se dobrodružství připadalo téměř jako přímá urážka.

Ask 03: Leaf

16. března 2014 v 19:06 | Antone |  Ask my OC
Velmi se omlouvám za odbytí, nestíhám :(.

 


Ask 02: Leaf

3. března 2014 v 6:53 | Antone |  Ask my OC

A kdopak uhádne, co je zač to kotě v posledním okínku??


Ask 01: Leaf

1. března 2014 v 13:37 | Antone |  Ask my OC


Kam dál